Oddlužení při ztrátě jako OSVČ

Pokud podnikatel na daňovém přiznání ztrátu a chce se oddlužit, může?

 

Odpověď:

Dlužník se takto oddlužit může. Nicméně je třeba počítat s tím, že záleží na úvaze insolvenčního soudu, zda tu nejsou nějaké skutečnosti, které by oddlužení bránily.

Viz k tomu usnesení Vrchního soudu v Praze 3 VSPH 848/2012, kde soud vymezil, že je třeba, aby dlužník mj. usiloval o přiměřenou výdělečnou činnost a nesledoval svým oddlužením nepoctivý záměr:

„Vrchní soud v Praze v řadě svých rozhodnutí vysvětlil, že dlužníku, jehož momentální vlastní ekonomická nabídka pro oddlužení plněním splátkového kalendáře není dostatečná (nemá žádné postižitelné příjmy, anebo tyto k zákonnému minimálnímu uspokojení nezajištěných pohledávek dle § 395 odst. 1 písm. b/ IZ nepostačují), může poskytnout relevantní formu pomoci třetí osoba, a to buď přistoupením k závazkům dlužníka (spoludlužnictví předvídané v § 392 odst. 3 věta první IZ), anebo závazkem poskytovat dlužníku po dobu oddlužení (jako další zdroj jeho příjmů) určité pravidelné finanční plnění (např. prostřednictvím smlouvy o důchodu nebo smlouvy darovací). Takovéto finanční plnění, k němuž se třetí osoba dobrovolně zavázala, je tedy zcela legitimním příjmem dlužníka, jenž proto také může být pro plnění splátkového kalendáře použit.“

„Je samozřejmé, a potud lze se soudem prvního stupně souhlasit, že domáhá-li se dlužník dobrodiní oddlužení, při úvaze o jeho proveditelnosti splátkovým kalendářem není s předpokladem poctivosti dlužníkova záměru slučitelné, pokud zjevně neusiluje o přiměřenou výdělečnou činnost.“

Které dluhy z podnikání lze nově oddlužit

Které dluhy z podnikání lze nově oddlužit od 1.1.2014?

 

ODPOVĚĎ: U fyzické osoby obecně platí, že nelze oddlužit dluhy z podnikání. Z tohoto je však výjimka stanovená v § 389 odst. 2 IZ, které stanoví tři podmínky-situace (souhlas věřitele, dříve zrušený konkurs, pohledávka zajištěného věřitele), za kterých je možné oddlužení veškerých dluhů fyzické osoby z podnikání. Za určitých okolností je možné povolit oddlužení dluhu z podnikání i v případě, že nejsou splněny podmínky dle § 389 odst. 2. Nejvyšší soud přitom ve svém rozhodnutí sen. zn. 29 NSČR 3/2009 (sbírka 79/2009) dospěl k tomu, že insolvenční soud takovouto situaci uváží vždy především s přihlédnutím k:
1) době vzniku konkrétního dlužníkova závazku (dluhu) z podnikání,
2) době ukončení dlužníkova podnikání,
3) četnosti neuhrazených dlužníkových závazků (dluhů) z podnikání,
4) výši konkrétního dlužníkova závazku (dluhu) z podnikání v porovnání s celkovou výší všech dlužníkových závazků,
5) tomu, zda věřitel, o jehož pohledávku jde, je srozuměn s tím, že tato pohledávka bude podrobena režimu oddlužení.

Za těchto okolností je tak vždy třeba u dluhů z podnikání posoudit přiměřenost a jejich případnou omluvitelnost ve vztahu a za účelem dosažení cílů stanovených insolvenčním zákonem (Účelem úpravy oddlužení v novém insolvenčním zákoně je poskytnout možnost oddlužit se především dlužníku „odsouzenému“ k celoživotnímu splácení dluhů).